🐺 **Totem Té, která kráčí s větrem**

Když se Ta, která kráčí s větrem, stávala ženou, měla sen.
Stála na širé pláni a kolem ní se otáčely proudy vzduchu. Z písku a mlhy se zjevil **vlk** — stříbřitý, tichý, s očima jako měsíční světlo. Nepřišel jako hrozba, ale jako zrcadlo. Dlouho se na ni díval, a pak řekl:

> „Nepotřebuješ smečku, abys věděla, kdo jsi. Ale pamatuj — i osamělý vlk někdy zavyje k nebi, ne proto, že by byl slabý, ale aby svět slyšel, že ještě žije.“

Od té chvíle ji vlk doprovází. Objevuje se v jejích snech, někdy jen v šepotu větru nebo v tichu mezi dvěma nádechy. Je jejím totemem — symbolem **samoty, síly, loajality, i schopnosti přežít, když ostatní ztratí cestu.**

Vlk jí dává zrak, který proniká mlhou, učí ji naslouchat instinktu a chránit své srdce, aniž by ho zavřela.

---

A kdyby se její znamení kreslilo na kůži nebo na štít, bylo by to **kruh z větru a prachu**, v jehož středu stojí **vlk s rozevlátou srstí**, obrácený proti směru větru — protože tak se pozná odvaha.

„Ta, která kráčí s větrem“
lakotštině Tȟašína Máni Wi

To jméno vyjadřuje svobodu, samostatnost, i to, že ji vítr – symbol proměny a cesty – provází, ale nikdy ji nezlomí. Nese se s ním, i když je chladný, i když se někdy obrátí proti ní.